Kronika vlcata 08/09
Z 48wiki
Hravá trojdenka na Ostravici
15. - 17. 5. 2009
Podle Ondry: 1. den: Setkali jsme se na vítkovickém nádraží v 16:00 hodin, ale vlak jel až na 20 minut, a proto jsme si ještě chvíli kopali. Přestoupili jsme v Kunčicích, kde nás už čekala Lucka. Ve vlaku jsme hráli dračák, který z nás nikdo pořádně neumí, a proto jsme brzy přestali. Ještě jsme přestupovali ve Frýdlantě, ale jinak jsme dojeli do Ostravice bez větších problémů.
Když jsme došli na Mahoniho chatu, vybalili se a seznámili s okolím, tak mohla pravá trojdenka začít. Zbytek dne jsme věnovali sbíráním dřeva a cyhstáním na mini-táborák a táborákem. Ovšem ještě jsme měli poradku a hráli Cech zlodějů. Vyčistili jsme si zuby a šli spát. Nesmím zapomenout, že Lucka udělala skvělou pomazánku na ráno a při mini-táboráku jsme si opékali špekáčky a vynikající chleba.
2. den: Další den jsme mělisnídani a hned po ní jsme se chystali na výlet. Než jsme vyšli, tak jsme hráli hoňku, která byla fakt úža. Vyšli jsme a zastavili se na skalce, na které jsme posvačili. Šli jsme dál a cestou jsme hráli „pravá pět“. Došli jsme ke skalce, na které jsme lezli a slaňovali, ale u skalky jsme ještě hráli hoňku, schovku a šiškovou válku. Šťastně jsme dorazili na chatu a dali si slepičí polévku. Někteří z nás šli hledat mátu na čaj. Zahráli jsme si vybíjenou a vyprovodili Dana, který musel odjet. Zastavili jsme se v opičárně a šli k chatě, kde jsme hráli další hry. Následně jsme udělali večeři a udělali těsto na buchty na ráno. Chvíli na to jsme si vyčistili zuby a šli spát.
3. den jsme vstali, vzali jsme si výbornou buchtu a šli jsme do lesa stavět hrady. V chatě jsme ještě škrábali brambory na polévku a hráli jsme Cech zlodějů. Poobědvali jsme a umyli nádobí. Potom jsme se komplet sbalili a uklidili. Naše výprava skončila tradičním spěcháním na vlak.
Na závěr zbývá poděkovat Mahonimu za sehnání chaty – jejich chaty.
Prohlédněte si také fotky z akce.
Vítání jara
21. 3. 2009
Nepopisuji tady celou akci, ale něco přec: Co jsem si zapamatovala o poslední fázi loučení se zimou a tedy i jejími ztělesněními – asi 6 morenami: Babošovo přímo teatrálního vystoupení-projev o tom, jak proběhne skon jejich moreny..slova si nepamatuju, ale bylo to jak v řeckém senátu nebo na rytířském turnaji– kdy jeden předstoupil a zvolal: Pohleďte!... A pak to byla rozlučková báseň skupiny, se kterou jsem morenu stavěla já a ta zněla:
My morenu zapálíme
a zimu tím ukončíme!
Oheň budiž manžel tvůj,
do řeky jej následuj!
Na jaro už máme nárok,
vrať se zimo nejdřív za rok!
-tož není to špatné, co? Všichni jsme to svorně odhulákali a sem jsem to chtěla dát, kdyby náhodou někdo nerozuměl. Hlavními tvůrci byl Semafor a já a taky pomohla podpora tatínka od Dana z vlčat, který děl: „Doufám, že to s tím nárokem na jaro nevypustíte, to je dobrý:).“ A taky to dobrý bylo:) Rodiče byli velmi shovívaví-hlavně ti, co na nás vydrželi čekat a jen nás taktně pozdravili :Dobrý v e č e r! (ač byl návrat plánovaný na odpoledne):) a taky poděkování za účast všem těm přítomným, co jsme od nich neslízli ani jedno vyhubování za výběr trasy (aspoň na má nevinná bedra to nešlo)- ale koneckonců nebyla tak špatná rozhodně ne nenáročná, rozhodně ne (jak to říct) bez nerovností, ale nakonec jsme přivolali i to jaro a bylo krásně. Kvítko
Vítání jara podle Ondry:
Vítání jara bylo fakt dobré, zvlášť když jsme hráli hry. První na tom místě byla o tom, že jsme sbírali věci na morenu a to tak, že jsme hráli jakoby veverky. Sbírali jsme oblečení z kruhu a přitom při cestě zpět jsme si mohly vytahovat šátky. Když někdo přišel o šátek nechal věc (oblečení) tam, kde mu někdo ten šátek vytáhl a ten se o to i postaral. Ještě lepší hra byla na podovný způsob, ale hrálo se o vlajky. I přes tyhle a mnohé další hry jsme museli jít přes pole "A ty boty!!" Ale pojďme k pálení Morén. Všechno co jsme donesli, už měli rozdělené čtyři skupinky(podle té hry). Pět Morén bylo upáleno a Zima byla zahnána. Nezbývá než jít domů.
Sopoty
27. 2. 09
Sopoty, pěvecká soutěž se konala v klubovně. Zpívali jednotlivci, oddíly a výběr. U nás v klubovně zpívali i členové z 49. oddílu (K2). Téma bylo ze všech koutů světa a vskuvky byly s různými hudebními nástroji. Jelikož tyto ukázky nešly dát na plátno, jak se dříve plánovalo, museli si pořadatelé poradit jinak a to tak, že pokaždé ten nástroj někdo předvedl. My vlčata jsme zpívali dvě písničky. Vlčácký song - zpívali všichni - ten vymyslela Lucka a písničku která byla přezpívaná z Hudsonských šífů - tu zpívali ti, kteří byli na jarním táboře. Sopoty byly dobré.
Ondra
Uzlařská regata
24. 1. 2009
Na regatu jsem drazil já, Dan, Dominik,Michal, Lucka a Andy. Vázaly jsme všichni kromě Dominika. První kolo bylo hrozné, ale i přesto jsem uvázal svůj nový rekord (29,9s). Naštěstí mi uznali škoťák,který neby úplně dobře. Dana diskvalifikovali a Michal uvázal za přibližně 1,55 min, což byl málem limit. Lucka uvázala za nějakých 25s, ale oproti schůzce to bylo horší (těsně pod 20).Čas od Andy si už nepamatuju, ale myslím, že měla disk stejně jako Dan. Potom jsme šli všichni kromě Lucky, která nás měla prozvonit, až by byla Andy na řadě, na schody, kde kluci hráli Město,jméno,.... a já jsem stopoval Andy čas. Regatu si ještě vyzkoušel Oříšek. Lucka nás prozvonila a tak jsme šli zpátky. Až teď vázala Lucka s Andy první kolo, protože nás tam všech bylo asi 300. Po skončení prvního kola vázal ve druhém kole první Dan. Tuším, že udělal taky svůj rekord okolo 48s. Po něm vázal Oříšek s asi 54 sekundami a Michal, u kterého nevím čas. Potom vázala Lucka s Andy.
Následovalo fínále. Michal a Dominik odešli. Jediný, kdo se dostal do finále byl Dan. Ale ten stres to byl silný soupeř, hlavně v prvním kole a ve finále pro Dana. Dan vázal finále a bylo jisté, že nebude na prvních třech pozicích. A tak jsme běželi na tramvaj. Ale jenom já, Dan a Lucka, protože Andy jela trochu dřív. Musím ale podotknout, že tam byl obchod tradičně a v něm tombola(výdělek na opravu lesní chaty). Tombola byla dost dobrá a doufám, že tam bude příště zas.
Když jsme dojeli, tak jsme se rozloučili a šli každý svojí cestou. Regata byla dobrá. Pardon.... moc dobrá.
Prohlédněte si také fotky z uzlařské regaty.
Regata podle Ondry
Zimní sraz
10. 1. 2009
Jak to viděl Ondra:
Setkali jsme se na Vítkovickém nádraží a jeli jsme na Ostravici. Cestou jsme přestoupili do malého vlaku, kde se nedalo pohnout, protože na zimní sraz jsme nejeli jenom nás pět s Mahonim.
Když jsme dorazili nahoru, tak jsme jen tak tak stihli nástup. Bylo tam devět soutěží, které nachystaly různé oddíly. My jsme šli první na soutěž, kde nás přivázali za nohy tak, že se dva lidi dívali dopředu a jeden dozadu. Úkolem bylo dostat se dolů k větvi a zase nahoru ke startu. Druhá soutěž spočívala v tom, že jsem se musel dostat kolem klacíků (na lopatě) a objet je na určenou stranu (něco jako slalom), dole se 10x otočit se zacpaným nosem a udělat pět dřepů. Potom se už stopl čas.
Další soutěž byla taky slalom, ale tentokrát jsme pouze běželi slalomem dolů a pak podlézt tyč a nahoru. Potom jsme posvačili a rozdělili se. Kotě, já, Oříšek a Mahoni jsme šli na další soutěž a Marek s Kolumbem šli bobovat. Náš další úkol byl, že nás přivázali k lanu, které bylo na pružině, a měli jsme se dostat co nejdál. Kotě se po tomto úkolu odpojil a šel taky bobovat. Tak jsme šli s Oříškem a Mahonim na další úkol. Házeli jsme frisbee přes kruh. Při dalším úkolu jsme museli najít bílé nebo hnědé (podle kategorie) věci, na kterých bylo číslo. Celkem byly tři věci a tři čísla. Na dalším úkolu jsme našli Kotě a Marka, jak táhnou boby s Kolumbem do kopce (úkolem bylo vytáhnout jednoho na bobech, táhnou dva). A ještě tam byl nějaký úkol, o kterém se už nebudu zmiňovat.
Potom jsme bobovali a jezdili různými způsoby. Pak jsme opustili zimní sraz. Tak tak jsme stihli vlak a jeli domů. Sraz byl dobrý jak v soutěžích, tak i v bobování.
Prohlédněte si také fotky ze zimního srazu.
Betlémské světlo
20. 12. 2008
Na začátku akce donesli Vendin, Lucka a ostatní betlémské světlo, myslím, že ze Svinova(z nádraží), kde ho dovezli skauti (asi z Brna). A takhle putuje betlémské světlo opravdu až z Betléma. Chvíli po příjezdu betlémského světla vyšli světlušky z klubovny, aby ho rozdaly. Mezitím Lucka spravovala petrolejku. Já s Mahonym jsme šli do dílny udělat lucerničku. Potom jsme si zahráli Uno a já s Mahonym a Luckou jsme šli taky konečně rozdávat betlémské světlo. Naše první zastávka byla u Marka. Ale už cestou k Markovi nám petrolejka zhasla. Naštěstí jsme měli rezervní lucernu. Daly jsme Markovi betlémské světlo, zapálili petrolejku a šli ke mě domů. Petrolejka nám zase zhasla a tak jsme ji už nezapalovali znova. Tak jsme pokračovali a obešli ještě mě, Mahonyho a Danka. Potom jsme šli zase k Mahonymu a zalítali jsme si na chvilku na počítači. Cestou jsme ještě potkali Vendina, tak šel s námi. Už jsme šel domů, ale betlémské světlo mě překvapilo a bylo lepší než jsem si myslel.
Ondra
Nadílka
19. 12. 2008
Jako vždy o nadílce byla šatna k prasknutí, ale cítit se v tu chvíli jako sardinka se vyplatila. Ale ještě před tímto štědrým nadělováním jsme si vyzkoušeli lití olova (olovo bylo nahrazeno voskem), pouštění lodiček(nejdřív jsme roztloukali ořech a do jeho poloviny jsme nakapali vosk a upevnili svíčku). Také jsme hledali prasátka a ozdobovali jsme kůži. Až jsme všechno tohle udělali, tak se začali rozdávat oddílové dárky a zpívali se písničky. Už mohu prozradit co jsme dělali na kreativním pátku. Byla to velká hra twister asi pro 9 lidí. Kvítko nás naučila písničku Nesem vám noviny, ale naučila nás to ve znakové řeči. A pak už konečně přišly na řadu dárky, které jsme vyrobili. Nadílka byla super.
Ondra
Mikulášská výprava
6. 12. 2008
Tahle výprava byla jako každá jiná. Přijeli jsme do Pržna, prošli jsme ho a šli nahoru do kopce. Někde v první třetině byla přestávka. Tady vzal Danek Andy batoh a šlo se dál. Po vystoupání nejpříkřejšího svahu jsme hráli hru ostrovy a také jsme sbírali 6 min věci v lese, které začínají na písmeno P,S,N. Tuhle hru vyhrála s velkým náskokem Lucka. Zase jsme vyšli, ale ... po chvíli se objevil nádherný výhled. Vytáhli jsme mapu a hledali, kde vlastně jsme. Ale čas běží a tak jsme se vydali dál. Kousek jsme šli a už jsme byli u rozcestníku (na kopci Metylovická hůrka). Zde jsme se vyfotili na stromě a pomalu začali klesat(minuli jsme vysílač a starou opuštěnou budovu). Šli jsme dolů až k pískovému lomu(místo bitvy - Manévry). Dělali jsme blbosti, zatímco Lucka s Andy vymýšlely program.
Nakonec to nebyla tak obyčejná výprava.
Ondra
Pátek alá Kreativ
28. 11. 2008
V pátek jsme dělali .... no, nechte se překvapit, ale byl to oddílový dárek, který na nadílce my vlčata dáme celému oddílu. Samozřejmě jsme ho nedělali celou dobu, ale hráli jsme i pár her. Někteří (já taky)jsme dodělávali ještě družinové nástěnky. Doufám, že na schůzce už budou zcela hotové. Akce byla dobrá, ale bylo nás jen sedm, z toho tři vedoucí. Kdyby nas bylo víc, možná bychom ten dárek stihli. Vedoucí ho ještě dodělají.
Ondra
Večerení hra ve městě
21.1.2008
Když jsme přijeli na zastávku Elektra, museli jsme chvíli počkat což by nebylo nic divného, kdyby nebyla taková zima. Ale po chvíli jsme dostali šifru, kde bylo toto heslo: „Prvá druhá bum, postavme si dům.“ Za heslo jsme dostali mapu a informace co znamená na mapě křížek a co tečka. Tečka znamená pohádkovou bytost a křížek znamená, že někde na tom místě se ukrývá skřítek, kterého máme najít.(křížků bylo samozřejmě více). Museli jsme zjistit co ztratil a kde se nachází skřítek. Tak už hurá na cestu. Na různé stanoviště jsme nemuseli chodit postupně, ale jak jsme si sami vybrali. Vydali jsme se na ty, které byly nejblíže, pak jsme vyrazili na ty vzdálenější. U prvního stanoviště jsme počítali sochy kolem katedrály. Za vyřešení sporu dvou lidí, kteří se hádali kolik tam těch soch je, jsme dostali první písmeno. Za druhé písmenko jsme skládali obrázek což nebylo jednoduché díky větru, který nám stěžoval práci. U třetího stanoviště jsme házeli míčky do krabice (byli jsme poblíž Nové radnice). K dalšímu bodu jsme běželi po nábřeží až k Sýkorově mostu, kde jsme odbočili na Masarykovo náměstí. U lékárny nás čekala již pátá kontrola. Zde jsme taky dostali speciální úkol. Museli jsme zjistit, čím je pro Ostravu důležité datum 1930. Naneštěstí tam byli různé data po celém náměstí, tak nezbývá než hledat, hledat a hledat. Když jsme tu pravou kachličku s datem našli, zjistili jsme, že byla postavena Nová radnice. Za tento úkol jsme zjistili, kde se nachází skřítek a taky, že mu máme pořídit nějakou „dobrotu“. Rychle jsme mu pořídili marcipán a běželi na další kontrolu, neboť jsme stále nevěděli co ztratil. Našli jsme tam loupežníka Rumcajze, kterému jsme museli předvést, že k němu patříme. K naší smůle nás u něj těsně předběhla jiná družina a tak jsme museli čekat až oni splní udělený úkol. Na nás přišla řada potom. Ukázali jsme mu jak rychle dokážeme proběhnout překážkovou dráhu tvořenou z prolízaček. Loupežník, když viděl že nám to jde a že všichni přelezli, daroval nám další písmeno a poradil, abychom šli na Slezkoostravský hrad. Na hradě nás přivítala bílá paní a požádala, abychom ji nanosili vodu do hradní studny. Studna byla asi 15 metrů od výchozího bodu. Byl tam malý malý háček, a to ten, že jsme museli vodu nejdřív přelít jednou rukou do číše a následně zase jednou rukou donést do studny. Povedlo se. Dostali jsme již sedmé písmeno. Mahoni cestou zpět luštil co by to mohlo být za ztracenou věc a přišel na to že je to lucerna. Ještě nám chybělo jedno stanoviště ale v půli cesty jsme se rozhodli, že tam již nemusíme a raději se vydali rovnou za skřítkem, o němž jsme již věděli kde ho najdeme. Skřítka jsme našli pod Novou radnicí. Chtěl znát název ztracené věci. Slovo lucerna bylo správně. Teď už jen stačilo najít ji na rozložených obrázcích okolo a předat mu „dobrotu“. Doběhli jsme jako druzí.Dostali jsme diplomy za druhé místo a sladkou odměnu. Do odchodu na tramvaj nám zbýval ještě nějaký čas, tak jsme si zahráli pár her – šlapáka a hoňku- a pak vyrazili na tramvaj. Tato akce byla super.
Ondra
Horolezci, horolezkyně, horolezčata
9. 11. 2008
Sešli jsme se u kina Luna, odkud jsme jeli tramvají na Muglinovskou. Tady jsme přesedli na autobus, kterým jsme dojeli až na hornické muzeum. Šli jsme k hornickému muzeu, kde byla obrovská parní lokomotiva, na které jsme se dobře vyblbli. Tady se k nám přidala Lucka. Ještě pár zastávek a vyšli jsme z areálu a šli jsme nahoru. Nahoře byla rozhledna, na kterou jsme vylezli a taky z ní později slaňovali. Ale ještě předtím jsme hráli schovku. Po schovce jsme stavěli lanové lávky a, jak už jsem se zmínil, slaňovali z věže (rozhledny). Čas kvapí a museli jsme se vydat na zpáteční cestu, při které jsme hráli včelí rodinku a medvědí honičku. K závěru jsme pozlobili Mahoniho a hráli veverky. A nezbývá než si zahrát poslední hru a rozloučit se. Tahle akce se povedla - jako všechny;).
Ondra
Fotky z Horolezců najdete zde
Podzimní tábor aneb Toraxova tajuplná kniha kouzel
25. - 29. 10. 2008
Den první
Čaroděj Torax byl okraden o kouzelnou knihu a bylo na nás, jestli se nám ji podaří najít a získat zpět. To, že cesta nebude jednoduchá, jsme tušili už od začátku. Netrvalo dlouho a vše se potvrdilo. Svolat sněm mágů se v noci zdálo být nad naše síly a taky že bylo. Po dlouhém bloudění s kouzelným kompasem se každá družina zatoulala někde po okolí a mágy né a né najít. Ale nebyli by to mágové, kdyby nevycítili důležitost situace a předvídavě na sněm sami nevyrazili.
Den druhý
"Je ráno!! Vstávat a pořádně se rozcvičit před dalším náročným dnem!" No jo, ale nikomu se nechce vstávat. Nakonec se podařilo, dokonce vstal i Ully;) A je tu snídaně, balení a cesta do Břidličné. Dostavník se trochu loudá, ale nakonec zdárně dorazil do cíle...to je ale díra. Rychle odsud pryč. Takhle začalo hledání pocestného a zloděje knihy, o kterém nám řekli mágové. Cestou necestou, přes louku plnou krav, do kopce i z kopce, ale pořád neohroženě. Pro jistotu trénujeme střelbu na vedoucí:). No jo, ale čas běží a dobrodruhové dostali hlad a žízeň. Stačí nasbírat něco lesních plodů a čaj je hotov, polévku vykouzlil mág z pytlíku, ještě že ho máme, a může se jíst. Když jsme vyrazili dál, narazili jsme na značky dobrodruhů před námi, které nás zavedly až k hrobu zloděje. POZOR!! V okolí se nacházejí podzemníci a my tu ještě máme někoho hledat! Boj byl tvrdý, bojovalo se o každý strom, nakonec jsme ale našli to, co jsme poptřebovali, ztracený pocestný spící v lese. Teď stačí JEN dojít zpět do našeho brlohu, který je ....asi....třeba tudy. Už se stmívá a my ještě furt jdeme. DOSTAVNÍK!! Ještě že nás vzal. Unaveni padáme každý na svůj pelech, i když večer ještě neskončil.
Den třetí
Co nás asi čeká dneska? Snad se nám už podaří najít cestu do labyrintu, kde je Kniha uložena. Hned po snídani si Poutník, kterého jsme včera zachránili, vzpomněl na to, že po cestě musel se svou družinou projít nebezpečnou pavučinou. Proto jsme se k ní kvapem vydali. Dříve, něž se nám to ale povedlo, potkali jsme podzemníky a nezbylo nám nic jiného, než se narychlo ukrýt. V tom se nejlépe osvědčili dobrodruhové z rodu "NEMAME" (pokud se nemýlím), kteří byli opravdu k nenalezení;). S pavučinou se nejlépe popasovali Strážci věže. Samozřejmě že každá družina si našla svůj způsob. Když jsme se přes ni všichni dostali, vyhládlo nám tak, že nezbývalo nic jiného, než se jít opět posilnit do chalupy:). Jen co jsme se nadlábli, zavítal mezi nás medicinman, aby nás naučil něčemu ze svého řemesla. To, jak se mu to povedlo, ví každý sám:). Do večera už se toho moc nedělo, jen drobné zápolení mezi doborodruhy, zpěv a podobně.
Den čtvrtý
Konečně je to tady, dneska by se to mělo všechno vyřešit! Kniha už je na dosah a my víme, jak na to. Na to, abychom mohli do podzemního labyrintu, potřebujeme získat artefakty z města Podzemníků. Tak jdeme na to. Dobrodruhové musí hledat v neznámém městě plném zákeřných protivníků a aby toho nebylo málo, bojují ještě mezi sebou, aby pro svůj rod získali co nejvíce předmětů. Ze začátku se ukazuje, že práce s mapou je těžší, než by si mohli myslet, a najít se není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Po tvrdých bojích o každou uličku, artefakt a život se podařilo sehnat vše, co bylo potřeba. Nejlépe se to vydařilo Strážcům věže. Labyrint je nadosah. Když už vše víme, hodilo by se ještě trochu relaxace po náročných dnech. Zdejší bazén se k tomu přímo vybízí. Někteří plavou, jiní pózují u břehu a někdo dělá blbosti. Každopádně jsme zase všichni umytí a odpočatí.
Den pátý
Hned ráno jsme se vydali zachránit knihu, poté co jsme spojili všechny tři bratry, kniha se uvolnila a my ji mohli předat čarodějům! Takhle skončil celý náš příběh. Už nás čekalo jen uklidit, sbalit se a šupem domů:). Doufám, že se všem na táboře líbilo tak jako mě a budete se těšit na další ;).
mahoni
A takhle se na podzimní tábor dívá Ondra:
Ach ten Hronix, zase potřebuje pomoc. Jeho přitel Torax byl okraden o kouzelnickou knihu. Musíme svolat čarodějnickou radu. To se nám moc nepovedlo, ale čarodějové vycítili tuto naši snahu a přišli k nám z hor. Dověděli jsme se, že se za zlodějem Toraxovy knihy kouzel vypravila výprava, která bohužel ztroskotala. Pravděpodobně z nich nikdo nepřežil. Ale máme štěstí, výprava po sobě nechala stopy. Jdeme po nich a narazíme na hrob lupiče. Podzemníci mu vzali knihu!! Musíme dál. Potkáváme malou tlupu Podzemníků a bojujeme s nimi. Podařilo se nám zahnat je. A milé překvapení. Potkáváme poustevníka (posledního člena předešlé výpravy), který si už moc nepamatuje, ale občas si na něco vzpomene. S jeho pomocí jsme postupem času ztjistili, že k labyrintu šli přes místo, kde byly sítě a zákeřní pavouci, přes bažinu atd. Málem bych zapomněl, že jsme se rozdělili do tří takových skupin: čaroděj, hraničář, bojovník. Taky jsme byli v labyrintu Podzemníků a cestou k němu jsme ještě prošli tajemným lesem, který hlídá zlý duch, a sbírali jsme různé předměty nutné pro vstup do labyrintu. V labyrintu jsme našli šifru, krvácejícího člověka, kterého jsme ošetřili (ukázal nám cestu), a knihu od Toraxe. Byl tam jeden háček, kniha byla pevně připevněna k oltáři. Budeme muset použít šifru. V té bylo napsáno něco ve smyslu: "spojte tři bratry" (každá družina našla jednu věc)(vidličku, nůž, lžičku). Tak jsme je poslední ráno spojili a kniha byla naše. Ale musíme ji ještě předat kouzelníkům. No, nicméně všechno dobře dopadlo. Podzimní tábor byl velice pěkný. Pozor: byli jsme i na bazéně.
Koukněte se i na fotky zde
Odpoledne v dílně
17. 10. 2008
Takhle to viděl Ondra: Příjďte do sklepní dílny, budou se vyrábět sáně!!! Tahle akce se mi moc líbila. Hlavně smíchu bylo plno. No hlavně mi bylo do smíchu. Ale nechme těch legrácek a pusťme se do díla. Vy řežte a vy měřte. A nezpomeňte šroubovat, vrtat a co je pro vlčata typické: zlobte a smějte se. Využijeme staré lyže a nařežeme desky potřebné velikosti. Navrtáme je na lyže a překryjeme je dekou, aby se dobře sedělo. A teď už jen hurá na ně.
Z (mého) pohledu "starého" vedoucího se stavba sání vydařila. Samozřejmě se objevily jisté technické potíže při stavbě, kdy např. šrouby nebyly dostatečně pevné...ale přes to všechno se nám to povedlo! Co se týče toho zlobení, je vidět, že Ondra ví, o čem píše:). Chválím všechny ty, co přišli a těším se na zimní radovánky .
Mahoni
Fotky ze stavby sání najdete zde.
Na Ohňovou horu
4. 10. 2008
Den se sešel se dnem a máme tu další výpravu. Ráno se probouzím a podle šera ještě nemůže být moc hodin...bohužel je čas vstávat, tak se škrábu z postele a koukám z okna. Venku je opět nehezky (doufám, že se to na výpravách nestane tradicí). Naštěstí máme v záloze klubovnu. Boty pomalu ťapkají kalužemi, z mraků se dál valí voda. Není pochyb o tom, že záloha bude použita.
Přes to jak je, se nás sešlo (na naše poměry:) docela hodně. Po krátkém čekání vyrážíme směr klubovna. Během cesty řešíme, jak kdo umí rozdělat oheň v dešti a kde se dá nejlépe sehnat suché dřevo. Samozřejmě jsme došli k závěru, že nejlépe to půjde v klubovně se dřevem ze sklepa:P, to je ale z bezpečnostních důvodu neproveditelné...oheň by nám tam zmrzl. Konečně jsme tu. Odhazujeme mokré svršky a sedáme do ne zrovna vyhřáté místnosti (co se dá dělat, bez revize se topit nedá:( ). Vytahujeme Cech zlodějů...hlavou cechu se mohou bez poblémů stát Andy, Oříšek a Dan, my ostatní se ještě musíme učit. Pak na přání krátká schovka a ještě další hry. Jelikož se počasí neumoudřilo ani odpoledne, na rozdělávání ohně nedošlo ani odpoledne. Ani se nechce věřit, jak ten čas utekl. Je 13:45 a to je na čase to pro dnešek rozpustit. No co se dá dělat. Sejdeme se zase ve středu:)
mahoni
Místo výletu jsme šli do klubovny, kde jsme hráli: Cech zlodějů, schovku a tak dál. Akce byla dobrá, ale škoda špatného počasí.
Ondra
Fotky zde
Den NATO
20. 9. 2008
Sraz jsme měli rozfázovaný do tří míst, ale podle počasí se dalo očekávat, že využijeme pouze dvě...místo č.1 (krycí název "klubovna") bylo určeno pro cyklisty a dnešní deštík a proklatá zima jim moc nepřála. Odhad byl správný a i celková účast bohužel odpovídala počasí. Po drobných peripetiích se nám všem podařilo dorazit včas až k Intersparu, odkud nám jel autobus. Kupujeme si jízdenky, jedeme... a už vystupujeme na Mošnově. Hned za branou (pro zasvěcené...hlavní brána je až o 200m dál :) ) letiště vstupujeme do první haly a vypadá to, že odsud jen tak nevyjdeme. Dan zkouší střelbu, skoro každý se chce dostat na pádlování, děvčata prohlíží sličné příslušníky...a to už se vydaváme na letištní dráhu k prohlídce zaparkovaných letadel.
Nepodařilo se nám zjistit, jakou finosou se dá získat VIP propustku, abychom se mohli k letadlům přiblížit na dotek, nebo se do nich dokonce posadit, tak jen tiše závidíme. Mezitím Dan překvapuje svou znalostí všemožných letadel. A je to tady, do našich řad se nenápadně vloudila otravná zima, i když...při položení kontrolní otázky: "Není ti zima?", zatím všichni odpovídají, né, zatím ne, i když těžko říct, jestli už někdo nebyl v takovém stavu, že nebyl schopen jiné odpovědi;). Nicméně při každé možnosti vlézt NA, nebo DO nějakého kopřítka, toho valná většina využila. Vším možným prolézáním čas dost pokročil a tak se chystáme k odchodu. S naší smůlou jsme se vyhli skoro všem ukázkám všemožných zásahů (policie, hasiči, armáda...), protože jsme se vždycky snažili někam dostat. A na závěr nás ještě čekala ostrá chůze k autobusu. Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem všichni stíháme a nastupujeme do vyhřátého autobusu šťastní a živí.
V každém případě to určitě stálo za to a ani počási nás neodradilo :).
mahoni
Fotky ze Dne NATO zde
