Kronika vlcata 09/10
Z 48wiki
Výš už to nepůjde - hlavolamy, strašidla a lezení
Ostrava, 13. června 2010
Vyrazili jsme v kompletní tradiční obsadě na Výstaviště. Původní plány byly celkem jiné, ale cesta nás zavedla na výstavu Hry a klamy, kde jsme žasli nad tím, jak fungují některé fyzikální "triky", lámali si hlavy hlavolamy, koukali na sebe skrz zrcadlo, kdeco zkoušeli postavit, vyrovnat, rychle stisknout, změřit, vyvážit, sestavit... Zkrátka samý průzkum. Když jsme se z výstavy vymotali, chvíli jsme si hráli na trávníku a pak vzhůru dolů do sklepa strašidel. Tam nás lehce zneklidnilo třeba dračí srdce, princezna zakletá ve skále, svítící obrázky na zdi a další zajímavosti, které jsme tam potkali.
Po svačině a vlčácké tržnici, kde jste si mohli koupit třeba ovocný hamburger, rybičky nebo polívku za opravdu výhodné ceny, jsme vyrazili dál, po cestě nás ale ještě překvapil pán, který si lehce pohrával s tygrem - ano, opravdu to byl tygr. Hned vedle "kotvil" cirkus a pán vzal to malé koťátko, jak sám říkal, na vycházku. Chvíli jsme na ně koukali, pak jsme pokračovali v cestě k řece. Někteří lozili a slaňovali, někteří si vystačili na zemi, přesněji u břehu Ostravice. Po krátké zastávce na náměstí jsme pokračovali tramvají do Vítkovic na lezeckou stěnu, na kterou se s odvahou pustila všechna vlčata. A mnozí (Persil, Tom, Filda i Mimoň) byli opravdu šikovní a na horní zábradlí si sáhli i několikrát. Míša s Oříškem se až nahoru nedostali, ale oba to aspoň zkusili, Míša se dostal skoro do půlky stěny). No a pak už byl nejvyšší čas vyrazit opět na tramvaj a hurá domů. Den utekl jako voda a byl opravdu zajímavý a plný dobrodružství.
Zcela jistě stojí za trochu času také fotky z akce, které najdete zde.
Manévry
29. května 2010
Ani letos jsme nemohli vynechat manévry, které tradičně pořádá turistický oddíl K.T.O., vždyť jsme úhybné i útočné manévry trénovali i na schůzce! Sešli jsme se v Koblově ještě s pár lidmi ze Siria a K.T.O., ostatní účastníci již čekali na místě následujících bojů. Ocitli jsme se v době křižáckých válek. Část účstníků - křižáci - se snažili dobýt Jeruzalém, který urputně bránili saracéni. Úvodní bitvu o blízkou pevnost a i pár "předměstských" bitev křižáci vyhráli, ale pak se souper vzchopil a dále křižáky už nepustil. Soupeřilo se v mnoha variatách - únos generála, boj o vlajku, bomba, do posledního bojovníka... Po celodenních bojích saracéni ubránili své město (historie stranou), ale s bojem byli spokojení všichni, protože účelem bylo si pořádně zahrát.
Z reportáže z akce nemůžu vynechat Mimoně a jeho housenkovou štaci. Housenek jsme za celou dobu v jarním lese potkali hodně a Mimoň si je opravdu oblíbil. Méně oblíbení už byli všudypřítomní komáři. No a taky se nám nepodařilo ani tentokrát vyhnout téměř tradičnímu dobíhání trolejbusu. Což mi připomíná, že ten den jsme jeli tramvají, trolejbusem i autobusem (trolejbusy dokonce z konečné na konečnou), a to částí Ostravy, kde většina z nás nikdy nebyla, takže jsme měli ještě i naučně-vyhlídkovou jízdu.
Lucka
O urputnosti bojů se můžete přesvědič sami na fotkách z akce.
Kdo přežije vyhraje!!!
Ostravice, 15. - 17. května 2010
U Mahoniho na chatě je krásně. Proto jsme tam opět vyrazili za účasti šesti vlčat, Ani vydatný déšť nás neodradil. A parádně jsme se vyřádili. Vysílačky, s těmi jsme se opravdu vyřádili. Také lanové překážky v blízkém parku, noční focení světelných obrázků, střelba z luku, orientace v mapě i v terénu, pantomima, pečení buchet na snídani... zkrátka pořád něco.
Lucka
Fotky z této povedené akce najdete zde.
Kola, teda vlastně výprava v klubovně, protože pršelo
2. května 2010
... ale to naštěstí řadu vlčat neodradilo. A doufám, že brzy se dozvíte, co všechno se dá i za škaredého počasí.
Ivančena
24. dubna 2010
... přibude brzy, aspoň doufám. Zatím se koukněte třeba na fotky zde.
Závod vlčat a světlušek - O ZÁCHRANU NARNIE
27. března 2010
Králové a královny Narnie nás požádali nás o pomoc. Takové prosbě se nedalo odmítnout. A tak se hlídky se naučily pokřik, postupně proběhly skříní do Narnie a začali hledat spojence tím, že jim různě pomáhali, plnili jejich zkoušky. Na cestě je potkala řada úkolů: zdravověda, dopravní značky, kuchařské dovednosti, logické myšlení a další úkoly. Některé šly lépe, některé hůř. Celkově jsme skončili na krásném 4. místě (teda ještě spolu s dalšími 2 hlídkami, ale to přece nevadí). Hlavní ale je, že jsme si to užili. Počasí navzdory předpokladům vyšlo velmi hezky, také jsme si vyrobili turbany a v mezičase zahráli nějaké hry. Na zpáteční cestě jsme se prošli krásnou jarní krajinou podél řeky. Přišli jsme s malým zpožděním, ale rozhodně jsme si ten den dokonale užili.
Lucka
Fotky z akce si prohlédněte zde.
Vítání jara
21. března 2010
Sešli jsme se v počtu přibližně 30 účastníků na nádraží a odtud vlakem až do Otic u Opavy. Hned po vystoupení jsme se rozdělili do 3 družstev (Píšťaličky, Vlaštovičky a Prvosenky, jestli si dobře pamatuju) a dostali jsme první úkol, respektive jsme na něj mohli začít trénovat po cestě dál - byly to kruhy z proutí, které se popohánělo dalším klackem. Vypadalo to složitě a šlo nám to asi tak, jak to vypadalo.
Došli jsme až k bývalé sopce, kde kluci k velkému potěšení našli zbytky sněhu... to se to řádilo. Po svačině jsme se přesunuli na nedalekou loučku, kde po další chvíli tréninku propukl velký zápas v pohánění kruhů. Nutno říct, že jsme ho s přehledem vyhráli :-). Přesunuli jsme se zase o kousek dál po náučné stezce až k meandrům místní říčky. Pak jsme trochu potrápili hlavičky při luštění a skládání zašifrovaných jarních říkanek. Také jsme vyzdobili Moranu. Pak jsme se zahřáli v lese při Veverkách a Honu na lišky. Někteří předváděli kaskadérské výkony, někteří ty kaskadérské výkony poněkud přepískli a sem tam se jaksi potloukli. Ale teplo už bylo všem. Následovla průvod k vodě, kde jsme přečetli ta vyluštěná říkadla a utopili Moranu. Nebylo to úplně bezproblémové - nechtěla nám potvora chytnout, ale nakonec se povedlo. Skončila v zákrutě pod nánosem dříví.
No a pak jsme se museli přebrodit na druhou stranu, protože jaksi chyběl mostek, který tam měl být. Naštěstí bylo celý den docela teplo, tak to ani nevadilo, naopak to bylo celkem příjemné osvěžení. Kdo si troufl, přešel, kdo ne, toho stateční hoši přenesli. A pak už se pokračovalo k vlaku. U nádraží jsme ještě vyzkoušeli, jak se komu motá hlava po deseti otáčkách kolem kolíku (mi rozhodně dost:-) ), odvážlivci, kteří se do toho pustili, dostali bonbón. Ostatní řádili s frisbee. No a už tu byl vlak. Den utekl jako voda. Bylo moc hezky, jsem přesvědčená, že se akce líbila i všem přítomným. Jen škoda, že vlčat bylo zase poněkud poskromnu. A přitom to byla super příležitost zase vidět ty, co loni vlčata opustili a přešli ke skautům.
Lucka
Prohlédněte si také fotky, stojí za to. Hlavně ty naše pokusy s proutěnými kruhy :-). Fotky najdete zde.
Sopoty
12. března 2010
Sopoty jsou další akce, na které jsem chyběla, i když mě to velmi mrzelo. Tak aspoň z doslechu: tématem letošní soutěže byly Příběhy z lesa a zúčastnily se všechny střediskové oddíly. A stálo to za to. Rozhodně je potřeba zmínit, že letos po dlouhé době se kromě hromadné vlčácké písničky předvedla i vlčata samostatně. Oříšek všem zahrál na klávesy menuet a Mimoň zpíval. Z toho, že se aktivně zapojili i samostatně, mám velikou radost (a i vlčata byla patřičně bodově ohodnocena). Jinak jako oddíl kluci předvedli písničku Běží vlče k táboru, se kterou se umístili na krásném 2. místě. Na příště ještě trochu vypilujeme intonaci a budeme první!
Lucka
Fotky z této střediskové soutěže najdete zde.
Jarní tábor vlčat a světlušek
24. - 27. února 2010
Na této akci jsem nebyla, tak nemůžu zaručit, že někdo napíše zápis. Třeba se povede. Uvidíme.
Ale fotky si prohlédnout rozhodně můžete - najdete je zde.
Výprava na zajíce
13. února 2010
Jen Oříšek, Michal a Mimoň se odvážili vstříc ne zcela vlídnému počasí. Vyrazili jsme z Vřesinské smyčky po žluté směr Mexiko. Vedl nás velmi zodpovědně a spolehlivě Michal. Po cestě jsme potkali neuvěřitelné věci: vodníka, chobotnici, různá zvířátka, tyranosaura a hromadu dalších zajímavostí, včetně (tentokrát už živých) srnek a sýkorek cvrlikajících nám nad hlavou. Vyzkoušeli jsme, kdo dokutálí kuličku sněhu nejníže z kopce. Pohyb v zaječích ochozech jsme si vyzkoušeli na oblíbené eskymácké honičce. Ještě kousek cesty a rázem jsme byli v Mexiku - rádi jsme zalezli do hostince na teplý čaj, u kterého jsme se díky testíku dověděli zase spoustu nových věcí - samozřejmě o zajících. Vyhrál Michal, gratulujeme! Některé možná příliš rozptýlil čajový vír v průhledných skleničkách.
Další cesta byla plná neklidu, protože každou chvíli zaútočil nějaký predátor (ze země či ze vzduchu), před kterým museli zajíci (vlčata) prchat či se schovávat podle toho, před kým zrovna prchají. Došli jsme až k sanatoriu, mírně jsme ho přešli a vyrazili na pole, abychom konečně mohli nějakého zajíce zkusit stopovat. Stopování bylo každopádně dobrodružné, ač jsme vystopovali jen spoustu okousaných větviček stromů a zaječí bobky. Ovšem náročné to rozhodně bylo, Mimoň prošlapávaje stezku zapadl až po zadek. Ale statečně se vyhrabal a pokračoval dál. Prošlapávání stopy si vyzkoušel také Oříšek. Zbabělci zajíci však vždycky nakonec utekli na nějakou cestu, kde se jejich stopy ztratily v projetém nebo prošlapaném sněhu, asi se báli, že bychom je samou snahou o sledování stop ušlapali.
Ale to už zbývala jen necelá hodina času, tak jsme se vrátili k sanatoriu a na chvíli se uchýlili ohřát dovnitř. Pak jsme ještě rychle vyšlapali zajíce do sněhu přímo před budovou, aby měli ti v oknech na co koukat. Tak rychle fotku a hurá na autobus. Unavení, ale spokojení a veselí, jak to má být. Dověděli jsme se spoustu nových věcí, poznali leccos ze života zajíců, zařádili jsme si ve sněhu... Zkrátka super.
Lucka
Výše zmíněného tyranosaura, zapadlého Mimoně a také další fotky si můžete prohlédnout zde.
Zimní sraz
9. ledna 2010
Sešli jsme se na vítkovickém nádraží v nehojném počtu, ovšem pořádně vybavení. Mahoni dopravil vlčáckou hůl, naše oddílové sáně a ještě pro sebe lyžoběžku (nebo jak tomu podivnému zařízení říkal).
Zimní sraz TOMíků probíhal tradičně u Srubu na Ostravici, kde se letos sešlo 139 účastníků. Brzy po našem příjezdu proběhl nástup a už jsme se vrhli na soutěže, které si různé oddíly připravily.
Začali jsme na Zvířecím závodu, který nás stál nemalé úsilí (ještě teď mě bolí nohy), neboť jsme vytyčený a poměrně kluzký povrch zdolávali jako panteři, žáby, kachny, raci a nakonec jeřábi. Následně jsme ulovili několik tučňáků a také jsme po dvojicích vyzkoušeli svou paměť při přenášení písmen do tabulky. někteří si vyzkoušeli lov tuleňů pomocí oštěpů, holky ještě zdolávaly cosi v kyblících (co to bylo, to jsem se zapomněla zeptat, ale prý to bylo dobré) a "klasickou KPČ". Následovala svačina, a abychom se zase trochu rozhýbali, vrhli jsme se na svah s bobami, lopatami, sáňkami, igelity a tou už zmíněnou lyžoběžkou. Sice chvíli trvalo, než jsme si ve zmrzlém sněhu vyrobili koridor vhodný ke sjíždění, přičemž naše bytelné sáně se ukázaly jako velmi odolné a pevné ledoborky, no a pak už se to jezdilo... každý jak uměl. A než jsme se nadáli, byl tu konec srazu a vyhodnocení. Ani jsme se nestihli k soutěžím vrátit, několik jsme jich prošvihli. Ale dařilo se - zejména Šmudle a Včelce, ale vyhrál i Mimoň svým extrémně rychlým ulovením obou tučňáků. No a byl nejvyšší čas vyrazit zpátky na vlak.
Počasí možná nebylo ideální, ale rozhodně nám nebránilo v tom, abychom si akci pořádně užili. A co nevidět začneme dělat první podpisové "zářezy" na našich sáních, aby bylo vidět, kdo si na ně troufnul.
Lucka
Podívejte se také na fotky z akce.
Nadílka
22. prosince 2009
Nadílka začala venku stínovým divadlem o městě, ve kterém lidi zjistili, že když se spolu navzájem budou bavit, bude všem lépe a veseleji. Následovala rychlá hra, ve které se pomocí bot (stejně jako v příběhu) všichni účastníci rozdělili do menších skupinek. Následoval další inspirativní pastýřský příběh, jehož konec, přesněji řešení měly děti vymyslet. Nutno říct, že byli úspěšní, protože přišli na to, že světlo je to, co může vyplnit komůrku starého muže, aby se v ní necítil tolik osamocen.
Během dalších chvil oddíly a družiny představily své dárky. S radostí přidávám, že náš dárek - ručníky do klubovny nadepsané pro jednotlivé oddíly, měly úspěch. Což bylo moc příjemné, protože si s tím vlčata dala opravdu záležet a vyráběla to prakticky bez pomoci, kluci si sami stříhali šablonky, lepili na ručníky, stříkali barvou...
Po oddílových dárcích následovala divoká koulovačka v klubovně. Ano, v klubovně. Nebyla to totiž jen tak nějaká koulovačka. Napsalli či nakreslili jsme na papír své starostí či smutky a pak je všichni společně zahodili, ať do nového roku vstoupíme plní naděje a veselé mysli, nezatěžováni smutky z loňska. Pak jsme se rozdělili. Skauti a skautky šli ven, zatímco vlčata a světlušky se seznámili se svým pomocníkem - neviditelným skřítkem, který jim na pár chvil umožnil ještě lépe prožít malé radosti. Snad budou tohoto skřítka opatrovat, aby svět viděli veseleji.
Programovou část jsme ukončili na zahradě pokřikem a novoročním přáním, které si mohl vymyslet a přát každý. Snad se splní. Nesmím ještě zapomenout na střediskové velké PF, na kterém se podíleli mnozí malí i velcí a které jsme vyvěsili do naší oddílové vývěsky na klubovnu. No a hurá zpět do klubovny rozdávat dárky. Byla jich opravdu velká hromada. Večer utekl jako voda, nálada byla příjemná, veselá. Snad se uchová i do nového roku. A snad se podobná nálada poštěstí i Vám.
Lucka
Bylo nám krásně. Však se přesvědčte sami na fotkách z akce.
Betlémské světlo
19. prosince 2009
Do klubovny dorazili jen Oříšek s Michalem a tatínkem. Chvíli jsme hráli hry a pak jsme se domluvili, že spolu uděláme dárky pro ostatní vlčata na nadílku. Vrtali jsme, brousili, řezali, lepili... až z toho nakonec vznikli krásní pajduláci. Teda skoro vznikli, bylo nutné je ještě dodělat doma, ale rozhodně kluci i s tatínkem udělali velký kus práce a zaslouží si za to obrovský dík. Pak jsme ještě popadli Betlémské světlo a vyrazili k sousedům, abychom jim toto poselství míru a naděje předali. Jen škoda, doma jsme zastihli jen jednu rodinu.
Po obědě nás čekala ještě celostředisková akce, která by si pro svou krásnou myšlenku zasloužila výrazně více pozornosti všech členů - tak snad příště. Šlo o návštěvu nedalekého hospice, kam jsme spolu s Betlémským světlem přinesli i trochu radosti tím, že jsme jim udělali takový mikrokoncert vánočních koled. Publikum bylo velmi přívětivé, nadšené a vděčné, určitě bychom se tam měli stavit i někdy jindy. Za odměnu jsme pak dostali teplý čaj a malé výborné pohoštění, a ještě chvilku jsme poseděli a popovídali. Bylo to opravdu hodně příjemné a jen mě mrzí, že se nám nepodařilo zapojit více dětí. Ale příště to určitě zkusíme. Stojí to za to. Já osobně jsem z toho odpoledne měla opravdu moc hezký pocit, že jsme někomu udělali radost v tom předvánočním čase.
Lucka
UFF výprava
12. prosince 2009
Původně jsme měli v plánu strávit nějaký čas v lesích za VŠB a pak půjdeme do planetária. Pak jsme ale změnili plán a vyrazili jsme k nám domů. Tam jsme chvíli vykrajovali, pekli slepovali a zdobili linecké cukroví a potom jsme si zahráli Labyrint. Vyhrál Mahoni, ale dařilo se všem v poměru ke mě - projela jsem to na celé čáře. No a pak už byl čas vyrazit k hlavnímu cíli akce - do planetária na program o cestovateli UFFovi, který z Marsu zvídavě zkoumal vesmír i naši planetu. No a pak už byl nejvyšší čas vyrazit domů.
Lucka
Na fotky z této unikátní akce se snad budete moct brzy podívat.
S.O.S. - Velký Javorník
28. listopadu 2009
Vzhledem ke smutně malé účasti se ze záchranné výpravy stala vlastně improvizovaná akce pro Oříška a Křika. Jestlipak někdo z nich napíše, jak bylo?
Určitě bylo krásně, však koukněte na fotky z akce.
Drakiáda
14. listopadu 2009
Ráno to vypadalo dost špatně. Venku sice krásné počasí, jenže v podstatě bezvětří. V klubovně se nás sešlo dost, zejména skauti, vlčata jen tři. Ještě jsme dodělali výstuže na družinové draky a vyrazili na louku k řece. A to už byl první - Borisův skautský (doslova) drak vysoko ve vzduchu (a byl tam v podstatě až do konce akce). Vítr byl ale pořád dost jemný, takže naši družinoví krabicoví draci se ve vzduchu udrželi jen za mohutného běhu svého pouštěče. Ovšem nutno říct, že stoupali krásně rovně a po zastavení klesali pomalu. Být silnější vítr, určitě by byli vysoko na nebi. Takto jsme běhali a místy sledovali ostatní pouštěče či snažiče o pouštění. Zajímavá byla také dračí dvojčata Tkaničky a Cibule. A kdo se i přesto nudil, mohl se zabavit malými házecími letadélky které mi půjčil kolega-dobrý kamarád. Po ukončení této fáze jsme zahráli pár her, udělali společnou fotku a vyhodnotili hromadu kategorií draků včetně velkých, malých, ocasatých, konstručkně zajímavých... Poté jsme se rozloučili se skauty a šli na zahradu opékat párky a opět si pohrát s letadly. Rozcházeli jsme se unavení a spokojení.
Lucka
Podívejte se také na fotky z akce.
Podzimní tábor aneb případ ztracené tváře
28.10. - 1.11. 2009
Snad se ještě dočkáme zápisu. Kdyby ne, byla by to škoda, protože tahle akce byla vážně povedená.
Třeba uvěříte při pohledu na fotky z akce.
Policie vs. mafie a Komár na měsíci
16. - 17. října 2009
Všichni účastníci se netrpělivě sešli v pátek odpoledne. Já jsem v té době seděla v práci a uvažovala, jak se jim asi vede. Počasí nebylo nic moc. Místy mrholilo, byla celkem zima. Ale i tak se sešlo docela dost dětí. Doufám, že páteční hru ve městě doplní někdo další, já jsem dorazila až na další program. Po návratu a večeři se rovnou na místě (v klubovně organizátorského oddílu) vytvořily tři skupinky. Jedna se dívala na promítaný film Kung-fu Panda. Druhá část se přesunula do vedlejší klubovny a hráli různé seznamovací a další hry. A třetí – nejmenší skupinka zůstala na schodech a hráli a zpívali na kytary. Někteří různě pendlovali a hledali, kde se jim bude nejvíce líbit. Když film skončil, byl nejvyšší čas jít spát. Rychle jsme uklidili a hurá do spacáků. Na dobrou noc jsme ještě zahráli pár písniček. Druhý den ráno jsme se sbalili, posnídali a na nedalekém hřišti vyhodnotili včerejší hru. Vyhráli modří. Poté jsme se s vlčaty oddělili a vyrazili do naší klubovny, po cestě jsme ale ještě naplánovali oběd a zašli nakoupit suroviny, také jsme stihli hru Ano-Jo-Ne. Oříšek se z vlčat držel nejlépe, Křik se snažil, ale nedařilo se, Mimoň to jaksi od začátku nějak špatně uchopil a hru si příliš neužil. Snad jindy. Celé se nám to nějak protáhlo a také počasí bylo dost nepřívětivé, tak jsme si nakonec odhlasovali, že zůstaneme v klubovně a zahrajeme si nějaké hry. Vytáhli jsme mini-labyrint a červíky – tedy hned po obědě, který byl mimochodem pro některé opravdu celkem experimentální, co se netradičních kombinací týče. Program jsme zakončili turnajem v Twistru, kterého se zúčastnili i vedoucí. Abych se přiznala, už si nepamatuju, kdo vyhrál. Ale byl to těžký boj. Čas pokročil, takže zbývalo se už jen rozloučit a vydat se domů. Akce byla deštivá, ale povedená. Kdo nedorazil (a bylo jich dost), ten zaváhal. Rozhodně to stálo za to.
Lucka
Výprava s rodiči - Za dobrodružstvím
28. září 2009
Přivítalo nás zamračené, ale ne deštivé ráno. Sešli jsme se u klubovny za poměrně hojné účasti rodičů, což bylo skvělé. Účast ostřílených vlčat už tak příjemným překvapením nebyla, nováčci nad nimi zvítězili. Ostuda. Při čekání na autobus do Proskovic ještě někteří vyluštili rébus zvaný "jízdní řád", aby zjistili, v kolik nám něco pojede.
V Proskovicích jsme vyrazili po značce a po cestě si zahráli několik her. Z jedné z nich si pak Mimoň odnesl svou přezdívku. Včelí rodinka pak rozhodně rozehřála ty, kterým byla zima. Potom nás Křik vedl dále po značce až zpět k domkům, kde se přidali další rodiče s menšími dětmi. Štafetově jsme posbírali čísla a vyrazili na další - delší část "pustinou", kde už se vlčata nemohla dočkat, až dojdou k těm pyramidám. Abychom si zkrátili cestu, hráli jsme kamínkové hádání, které s přehledem vyhrál Oříšek, stejně jako následné vyhledávání a prozkoumávání pyramid a vlastně i závěrečný labyrint. Zkoušeli jsme se obcházet na kládě, ale to vlčatům příliš nešlo. Zato žralokům ve hře Ostrovy se vyhýbali naprosto bravurně, dokázali se u toho navzájem domluvit a také pomáhat. V další pauze jsme vyzkoušeli fyzickou zdatnost i odhad času a poté jsme se prostřídali u vlčácké hole a v labyrintu. Tomášovi rodiče (snad to nepletu) vyhráli nevyhlášený terénní závod, protože celou trasu výpravy projeli i s kočárkem bez nehody. Na závěr jsme stihli udělat ještě hromadnou fotku a hurá domů.
Ušli jsme něco přes 8 km, zahráli si spoustu her, stihli si toho hodně říct. A navzdory předpovědím počasí vůbec nepršelo. Myslím, že výpravu můžeme ohodnotit jako zdařilou. Chválíme všechny děti i dospělé za aktivní účast a vytrvalý úsměv. A těšíme se na další setkání s rodiči i na další dobrodružnou výpravu s vlčaty.
Lucka
Prohlédněte si také fotky z akce.
Akce za odměnu - Aquacentrum Bohumín
6. září 2009
Původním plánem této odměnové akce bylo vyrazit na Štěrkovnu na pálavy a zablbnout v lodích i ve vodě. Jenže počasí naše plány nepěkně zhatilo. Ráno byla zima a hrozil déšť. Na lodě bychom sice mohli, ale bát se toho, že bychom se namočili a nastydli... to nestálo za to. A tak se všichni přítomní rozhodli, že vyrazíme za vodou někam dovnitř, protože vodně vybavení byli všichni. Po krátké debatě jsme zvolili Bohumínské aquacentrum, kde zatím nikdo z přítomných nikdy nebyl. A volba se vyplatila.
Po jedné malé zajížďce, kterou se vlčata velmi dobře bavila a ze které řidič Mahoni velmi rychle (jako vždy) našel východisko, jsme dorazili na místo. Rychle se převlíkli a hurá do vody. Chvíli jsme objevovali, co všechno nám místo nabízí. Teplota vody byla velmi příjemná a dokonce se dalo proplavat ven a z vyhřívaného bazénu vystrovat tak akorát nos. Také tobogán neunikl naší pozornosti, mnozí se svezli opravdu mnohokrát. Hlubší voda pak nabídla možnost naučit se šipku a zablbnout s pěnovými deskami. Když všechno, tak všechno. Prolezli jsme i brouzdaliště s jeho miniatrakcemi a na chvíli zaparkovali i v ještě příjemněji teplé výřivce, kde jsme zkoušeli, kolik kdo zvládne prsty ucpat bublinkových dírek. No a samozřejmě nejde nezmínit vodní hřib, plochou vodní sprchu, boční bublinkové sedačky či boční proud, který jsme se s Oříškem snažili ucpat, což se nám nedařilo a voda prskala všemi směry. Aby se z nás nestali vodníci, na chvíli jsme vylezli z vody a užili si místních vyhřívaných "křesel". Tohoto času jsme s některými okamžitě využili k rychlé kovbojské přestřelce.
Po čtyřech hodinách jsme byli zpět v Ostravě. Vlčata jsme rozvezli domů. Nebyly to lodě, ale rozhodně to stálo za to.
Ještě zbývá dodat, že se akce měl zúčastnit i Michal, který ale onemocněl. O odměnovou akci ale nepřijde, protože se přidá k jiné skupince vítězů, kteří za svou zaslouženou akci zatím ještě čekají.
Lucka
Foťák jsme s sebou neměli. Škoda. No, kdo se chce podívat, jak taková akce vypadá, bude muset vyhrát bodování. :-D
